Založiť novú webovú stránku alebo e-shopChcem nový web

Československá prilba M17 (vz.19)

Československá přílba rakouská (M17).

autor: Radovan Klokočník

Rakousko-uherská armáda začala v roce 1915, po vypuknutí bojů v kamenitém vysokohorském prostředí jihozápadního bojiště, pociťovat nutnost zavedení moderní vojenské ochranné přílby. Přídavný ocelový plát na dragounskou a hasičskou přílbu se ukázal jako nevyhovující. Zahájení výroby moderní ocelové přílby „podle rakouského vzoru“ (přílba Berndorf) i přílby „podle německého vzoru“ (M17) nebylo zpočátku možné kvůli chybějícímu strojnímu vybavení potenciálních domácích výrobců. Rakousko-uherská armáda proto používala od listopadu 1916 přílby M16 a M17 importované z Německa. První dodávky přileb „podle německého vzoru“ domácí produkce byly uskutečněny až v květnu 1917. Domácí produkce přileb tak probíhala paralelně s dodávkami z Německa, přičemž celková produkce přileb „podle německého vzoru“ dosáhla k lednu 1918 celkem 534 013 kusů. Formující se armáda Republiky československé zdědila po CaK armádě zaniknuté monarchie i přílby „podle německého vzoru“ M17.

Popis konstrukce

Rakouská přílba „podle německého vzoru“ – M17 je v dokumentech československé armády uváděna jako „přílba rakouská“, po zavedení přílby vz. 20 i jako „starý vzor“. Označení vz. 19 se objevuje v knize C. Beneše „Vojenské ocelové přílby 1915-1945“ ale nemá oporu v archivních dokumentech. Tato označení zahrňují „rodinu“ přileb pocházejících z výstroje bývalé rakousko-uherské armády – přílby M17 importované z Německa, stantardní rakouské přilby M17 „podle německého vzoru“ i přílby M17 „podle německého vzoru“ vyrobené firmou Metallwarenfabrik Arthur Krupp AG v Berndorfu.

Přílba byla vyráběna z jednoho kusu - postupným lisováním z plátu chrom-niklové ocele tloušťky 1 až 1,1 mm a byla vyráběna ve čtyřech velikostech - 62, 64, 66 a 68 cm (číslo udává vnitřní obvod zvonu přílby v úrovni obruče výstelky). Hotový výlisek byl následně vytvrzován opakovaným zahříváním a ochlazováním.

Přílba má výrazný čelní štítek a rozšířené okraje zvonu. Lem okraje zvonu je upravený falcováním dovnitř. Na přílbě jsou osazené válcovité větrací nádstavce, původně sloužící i pro upevnění přídavného čelního pancíře univerzální velikosti pro všechny velikosti zvonu. Tyto nádstavce byli u velikostí zvonu 62 a 64 stupňovité. Většina přileb má ale velikost 66 cm s rovnými válcovitými nádstavci. V některých případech jsou tyto větrací nádstavce osazené výrazně asymetricky, v poloze znemožňující případné nasazení přídavného čelního plátu.

Rakouská přílba M17 „podle německého vzoru“ používaná armádou RČS. Původní rakouský nátěr je přetřený štětcem olejovou barvou olivového odstínu. Velikost zvonu je 66 cm.

Vnitřní výstelku tvoří ocelová obruč s osazenými třemi koženými polštářky s rozdvojenými jazyky. Na rubové straně kožených polštářků je našitá textilní kapsička s vloženým polšťářkem plněným žíněmi (případně je kapsička se záklopkou pouze vyplněná žíněmi). Ocelovými kroužky na koncích jazyků je provléknutá kožená tkanička. Pozdější typy vnitřních výstelek vyráběné v Československu měly kožené polštářky i světlešedé barvy bez ocelových kroužků na konci rozdvojených jazyků. Namísto kožené tkaničky bývá jazyky někdy provlečená tkanička textilní. Obruč výstelky je v přílbě upevněná pomocí trojice závlačkových nýtů. Původní rakousko-uherské nýty s plochou hlavičkou (zadní nýt měl hlavičku vyšší než dvojice bočních nýtů – zabraňoval totiž sesmeknutí popruhu držícího přídavný čelný pancíř ) byly později nahrazované nýty s půlkulatou hlavičkou. Boční nýty standardního modelu přílby M17/přílby rakouské jsou na zvonu osazeny v poloze před větracími nádstavci.

Interiér rakouské přílby M17 „podle německého vzoru“ používané armádou RČS. Reverzní strana čelního polštářku je značena dvojicí obdéĺnikových razítek „B & St Pozsony“ ( firma Bláha und Stein Pozsony. Pozsony je maďarské pojmenování Bratislavy.)

U modelů vyrobených firmou Metallwarenfabrik Arthur Krupp AG v Berndorfu je tato dvojice nýtů s půlkulatou hlavičkou (použití závlačkových nýtů u tohoto modelu je československá úprava) posunutá až za větrací nádstavce a přílby mají na vnitřní straně týlového okraje zvonu vyraženou značku továrny – medvěd nad číslem 64 vyjadřujícím velikost zvonu.

Československá modifikace přílby M17 vyrobené firmou Metallwarenfabrik Arthur Krupp AG v Berndorfu. Přílba má velikost 64 cm a je uvnitř označena červeným nápisem „PLS-PPO“.

Podle umístění závěsů podbradníku je možné určit zda se jedná o přílbu německé či rakousko-uherské výroby. Přílby vyrobené v Rakousko-uherské monarchii mají nýt uchycení závěsu podbradníku umístěn výše a přílby pocházející z německých dodávek mají tento nýt osazen níže, tj. blíže k okraji zvonu.

Přílba M17 z německých dodávek pro CaK armádu, později používaná armádou RČS. Značena „BF62“ - výrobce F.C. Bellinger, Fulda, velikost zvonu 62 cm.

vodní rakouské textilní podbradníky (dvoudílný s přezkou s trnem a jednodílný s kluznou a zubatou kluznou přezkou) byly později nahrazené jednodílným koženým podbradníkem s kluznou a zubatou kluznou přezkou, nebo koženým dvoudílným podbradníkem se zapínáním pomocí přezky s trnem (delší část podbradníku bývá konstantní šířky nebo v části u brady je podbradník rozšířen, případně je v rozšřeném místě i s výřezem pro bradu).

Rakouské přílby hnědé barvy, byly později přetřené olejovou olivovězelenou barvou, no nejčastěji se vyskytují přílby khaki barvy.

Tři z továren vyrábějících rakouské přílby se nacházely na území budoucího Československa. Byly to továrny Poldi Kladno (vyráběla i ocelové plechy pro výrobu přileb a též přídavné čelní pancíře) , Bratři Gottliebové a Brauchbar v Brně (značka BGB) a C.A. Scholtz Matejovce (dnes městská část Popradu) (značka CAS).

Po balistické stránce vykazovala přílba M17/přílba rakouská velice dobré vlastnosti. Vyvinutá byla hlavně pro ochranu proti střepinám granátů, úlomkům šrapnelů a kamenů přilétajících ze všech směrů. Spodní hrana čelného štítku správně nasazené přílby byla v úrovni obočí a správně zvolená velikost přílby zaručovala vojákovi vzdálenost vnitřní strany zvonu od hlavy v každém místě minimálně na dva prsty. Konstrukce, tvar, použitý materiál a výrobní technologie zajišťovaly přílbě v daném období maximální ochranné vlastnosti. Odolnost přileb hlídek v zákopech, pozorovatelů a kulometčíků proti střelbě z pěchotních zbraní bylo možno zvýšit nasazením přídavného čelního pancíře.

Použití přílby

První jednotky armády RČS, zformované z Čechů a Slováků z bývalých rakousko-uherských jednotek, z členů Sokola i dobrovolníků, byly vystrojeny přílbou rakouskou (přílby byly až do 1. 10. 1930 součástí výstroje. Po tomto datu byly evidovány již jako výzbroj -v kategorii „ochranná výzbroj“). Bojového nasazení při obraně mladé republiky se zúčastnil i pěší pluk 30 Aloise Jiráska – příslušníci tohoto pluku jsou zachyceni v přílbách rakouských na fotografii z června 1919 při obraně Margecian. Přílby rakouské během bojů proti maďarské Rudé armádě na Slovensku v roce 1919, používala například i osádka obrněného vlaku.

"Náš pancéřový vlak na cestě do bitevní čáry" Slovensko 1919

Přílba rakouská byla používána armádou až do roku 1938 - byť pod vzorovým označením vz. 20 . Zde je nutno připomenout, že "přílby rakouské"   byly adaptovány navařením ozdobného hřebene na nový vzor - vz. 20. Avšak koncem roku 1933 vydalo MNO výnos, podle kterého musely být hřebeny do 1. března 1934 z přileb vz. 20 odstraněny. Takže přílby byly od března 1934 opětovně používány v původní podobě bez hřebene a  byly vojenskou správou evidovány nadále jako vz. 20. Většina dochovaných přileb má tak na čelné a týlové straně viditelné stopy po bodových svárech.

Vojáci delostřeleckého pluku 1 v přílbách rakouských, případně vz.20 s odstraněným hřebenem počas manévrů koncem třicátých let

V březnu 1939, počas tzv. puče generála Homoly, byla přílbou rakouskou/vz.20 vystrojena bratislavská Hlinkova garda. Posledním bojovým použitím tohoto modelu přílby bylo pražské květnové povstání v roku 1945. Zde je zdokumantováno dokonce i reverzní nošení přílby povstaleckým střelcem z pancéřové pěsti.

Po okupaci druhé republiky se Němci zmocnili mimo jiné i přileb vz.20, které byly následně adaptovány pro potřeby Wehrmachtu. 

Zajímavý je fakt, že československé přílby rakouské/vz. 20 byly počas druhé světové války používány i v Maďarsku. V roce 1942 poskytlo maďarské ministerstvo obrany centrálnímu armádnímu oděvnímu skladu 100 kusů kořistních přileb pro účely protiletecké ochrany.

Přílba  rakouská byla za 1. republiky používána i policií, například u Policejního ředitelství Praha.  Od roku 1935, po zřízení CPO (Civilní Protiletecká Ochrana), byla přílba rakouská/vz. 20 využívána i  touto civilní organizací spadající pod ministerstvo vnitra  i u organizací  PPO a ZPO. Po druhé světové válce byla uvedená přílba  hojně užívaná hasiči i civilní ochranou. Tyto přílby byly buď v původní podobě, případně natřené černou barvou a opatřeny nemeckou výstelkou M31 nebo novým poválečným typem výstelky.

 

Použité prameny:

  • Baczoni, Tamás: osobní korespondence s autorem
  • Baer, Ludwig: The history of the German steel helmet 1916-1945. R. James Bender publishing, San Jose, USA, 1993
  • Beneš, Ctirad: Vojenské Ocelové Přílby 1915-1945. Mauritius, 1999.
  • Dirrheimer, Günter : Der militärische Stahlhelm in Österreich, In: Militaria Austriaca 4, Wien, 1983.
  • Kalva, J., Kompiš, P.: Na slovenském bojišti - Vzpomínky válečných zpravodajů. Zemědělské knihkupectví A .Neubert, Praha, 1920.
  • Kolektiv autorů: Třicátníci - sborník prací k desátému výročí bojů pěšího pluku 30 Aloise Jiráska, Vysoké Mýto, 1929
  • Sutnar, Ladislav: Dvacet let československé armády v osvobozeném státě, MNO, Praha 1938
  • Uhrin, Marian: Výzbroj Hlinkovej gardy v marci 1939. In: Slovensko medzi 14. marcom 1939 a salzburskými rokovaniami. Prešovská univerzita, Filozofická fakulta, Prešov, Universum, 2007, s. 342-352
TOPlist